Jak (ne)kupovat stativ II - podle čeho vybírat

Potřebuji ke svému fotoaparátu stativ. Takový aby stačil a moc nestál. Co vybrat?

V prvé části článku jsme si řekli kde shánět informace. Nyní se podíváme na výběr podle předpokládaného využití.

Za prvé a úplně nejdřív si upřesněte, co stativ dáte.

Vezměte svou fotovýbavu, nasaďte na aparát ten nejtěžší objektiv a položte na váhu.

Plánujete-li v budoucnu pořídit nějaký ještě těžší objektiv, zjistěte si jeho váhu a počítejte jeho váhu plus váhu těla aparátu.
K údaji přičtěte navíc 750 gramů. Proč? I stativová hlava se počítá a dobrá váží zhruba 1/2-3/4 kila.

Teď to podstatné: výsledek vynásobte třemi, chcete-li jistotu, pak čtyřmi.
Tím získáte požadovanou minimální nosnost stativu a stativové hlavy.

Příklad:
Tělo fotoaparátu s gripem, rychloupínací destičkou a nasazeným objektivem váží 1,75 kg.
Připočteme 750g (váha stativové hlavy)
Celkem: 2,50 kg
x 4
_______________
Výsledek - požadovaná nosnost stativu: 10 kg

Proč to násobení?

     Protože jedna věc je nosnost stativu, tedy -lidsky- co všechno na něj mohu naložit aniž se rozlomí nebo zhroutí.
     Druhá věc je ovšem tuhost stativu. To znamená jak málo či moc se bude klepat. Za větru a při zatížení, stojící na vrcholu Milešovky (nebo, u velkých fotošťastlivců, za polární noci na Lofotech). Protože chvění se přenáší i do fotoaparátu na stativu nasazeného.
Co je platné, že stativ zátěž unese, ale fotoaparát se klepe jako venku čivava v mrazu na Tři krále...
     Čím delší je ohnisko použitého objektivu, tím víc se vibrace projevují. Nejbytelnější stativy uvidíte u astrofotografů, u fotografů zvířat ve volné pŕírodě a u krajinářů (ano, i krajina se fotí teleobjektivem).

     Pro vážné fotovýpravy zapomeňte na stativ s nosností 2-4 kg, ten se hodí pro iPhone.
Trochu pomůže stabilitu vylepšit závaží (batoh, fotobrašna...) zavěšené na háčku naspod středové tyče, ale... To závaží samo také něco váží. Ve větru se může rozkývat a situaci naopak ještě zhoršit. A neumím si představit zavěšený batoh při fotografování někde u moře v pobřežním příboji - chudák fototechnika.

V druhém kroku si ujasněte parametry pro výběr stativové hlavy.

Jednoznačně by měla mít nosnost stejnou nebo vyšší než je nosnost stativu.

Provedení?

     Podle osobních preferencí. Sám dávám kvůli větší pohotovosti přednost kvalitní kulové hlavě (moje BH-55 od RRS má nosnost 30 kg), ale chápu, že perfekcionistům víc vyhoví trojcestná hlava s přesným nastavováním i když je méně pohotová. A zvířátkářům s převážně dlouhými teleobjektivy gimball hlava.

Systém uchycení fotoaparátu

     Šroubování aparátu přímo na šroub hlavy používají dnes snad už jen nejskalnější konzervativci. Pro všechny ostatní jsou tu rychloupínací destičky.
     Asi nejrozšířenější je systém Arca Swiss (a kompatibilní destičky levně seženete od nejrůznějších výrobců z Asie). Chybu ale neuděláte ani s Manfrotto uchycením.
     Ostatní systémy (Gitzo, Velbon...) jsou méně rozšířené a potřebujete-li další díl, často nezbude, než kupovat poměrně draze originály.

Ve třetím kroku se podívejte na možnosti polohování stativu.

A to jak uzamykání dílů nohou, tak jejich rozevření, možnost otočení a polohování středové tyče...

Rozevření nohou:

     Důrazně varuji, vyhněte se stativům, které mají nohy spojené navzájem vzpěrou tak, že nejde roztáhnout každou jinak. Takové hračky jsou vhodné tak doma na rovnou podlahu, ne do terénu.
     Nohy by měly jít rozevřít a uzamknout nejméně ve 2-3 různých úhlech. Nejširší rozevření zároveň určuje, jak nízko nad terén se s fotoaparátem dostanete aniž byste museli otáčet nebo vyklápět středovou tyč. Čím níž, tím lépe. Osobně jsem naprosto spokojený s mým Gitzo Explorerem, u kterého mohu každou nohu nastavit v libovolném úhlu.

     Máte-li dojem, že menší volnost v nastavování nohou nahradíte zkracováním jednotlivých sekcí, pak to neplatí vždy.

Příklad:
     Velice vzácná nezelená drobná orchidejka, vyrůstající v tmavém stínu u vody čtvrt metru širokého a řádně zahloubeného šumavského minipotůčku.
Jak postavit stativ? Jednu plně vysunutou nohu co nejvíc vyklopenou a zapřenou o vrchní hranu protější strany koryta.
Druhé dvě nohy nevysunté, rozevřené podle potřeby (spíš víc) a rozepřené dole u vody. No a ještě jsem si vypomohl výklopnou středovou tyčí.

Sekce nohou:

Kvůli skladnosti a menší délce složeného stativu bývají rozdělené do dvou, tří, čtyř i více sekcí, uzamykaných buď páčkovými nebo maticovými šroubovacími zámečky. Všeobecně se traduje, že čím méně sekcí, tím lepší tuhost a stabilita. Asi ano - ale u solidních značek dobrých výrobců jsem si nevšiml nijak zásadních rozdílů. Zámečky mám raději maticové šroubovací - ale to je opravdu jen můj názor. U matic netrčí do stran a neulamují se páčky zámečků.

Středová tyč:

Bývá výsuvná, na horním konci opatřená zavitem pro našroubování hlavy, na spodním obvykle háčkem pro zavěšení závaží. Obvykle jde otočit a namontovat obráceně doprostřed mezi nohy stativu. Hodí se to při umístění fotoaparátu "hlavou dolů" - jde pak fotografovat opravdu nízko nad terénem.

     Některé stativy dovolují umístit středovou tyč i vodorovně. U starších typů Manfrotto ProB (190, 055) bylo třeba středovou tyč rozšroubovat a nasadit vodorovně. Spolehlivé, ale nikterak zvlášť rychlé. Novější typy XProB už dovolují tyč ze svislé do vodorovné polohy překlopit bez rozšroubovávání.
Pro některé situace tyč otočená vodorovně opravdu pomůže. Například pro makro a detail, pro snímky hmyzu, rostlin a květin.

     Vrcholem v možnostech přizpůsobení je volně polohovatelná středová tyč. Tedy vyklopitelná v mnoha úhlech (nejen vodorovně) a umožňující nastavit fotoaparát do téměř libovolné polohy.
Touto vymožeností disponují z levnějších stativů některé modely Vanguard - například Alta Pro 263AT. Ještě o něco lepší je provedení výklopné středové tyče u stativů Benro. K dokonalosti je středová tyč dovedená u Gitzo modelem Explorer. Není levný (cca 12-13 tisíc Kč), ale dovoluje nastavit v libovolném úhlu nejen středovou tyč, nýbrž i každou nohu zvlášť.

Edit 2018: Jak jsem neoficiálně zjistil a posléze dostal oficiálně potvrzeno i od českého zastoupení, modelová řada Gitzo Explorer se někdy na přelomu let 2016/2017 definitivně přestala vyrábět. Konec královské dynastie. R.I.P.

Ve čtvrtém kroku se podívejte na výšku a váhu aneb co jste ochotni s sebou vláčet.

U stativu platí taková "Sophiina volba": Měl by být lehký, stabilní, za přijatelnou cenu. V praxi bohužel splňuje vždy maximálně dva ze tří uvedených parametrů.
Co s tím? Za mne určitě trvat na tom, že stativ MUSÍ BÝT STABILNÍ. Jak se popasujete s cenou a váhou, to bude vaše volba...

Výška:

Závisí na účelu a vašem stylu fotografování. Pro pořizování snímků detailů a fotografování v trávě stačí nižší stativ. Případně i jen "rýžový stativ" - sáček vyplněný rýží, čočkou, fazolemi...do kterého fotoaparát lehce zamáčknete.
Univerzálně použitelný stativ by měl být tak vysoký, abyste se k nasazenému aparátu nemuseli sklánět. Ideálně brána výška při zasunuté středové tyči.

Váha:

Velmi neoblíbený parametr. Rozumně použitelný univerzální stativ bez hlavy se obvykle pohybuje v rozmezí 1,5 - 2 kg. Lehoučké cestovní stativy váží i pod 1 kg...ale za cenu kompromisů v nosnosti i určení.

Závěr?

Vybrat si musíte sami. Já jsem se pokusil nastínit co brát v úvahu.

Přeji, abyste při koupi přeskočili fázi "levný stativ" a pořídili rovnou ten dobrý stativ. Ten, který vám bude skvěle sloužit nejméně po zbytek vašeho (foto)života :-)

Jiří Skořepa

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
2135111
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace