Se stereopředsádkou na orchideje

     Dr. David Průša ve svém dřívějšim článku "Orchideje ve stereofotografii pro každého" popisuje jednu z možných metod pořizování prostorových fotografií orchidejí. Jde o postupné exponování dvojice snímků s posunem fotoaparátu v makrosáňkách. Relativně nenáročné na výbavu: digitální fotoaparát, stativ, makrosáňky.
     Obrovskou nevýhodou je ale časová prodleva mezi prvním a druhým snímkem (přemisťování fotoaparátu). V určitých situacích, například za větru nebo v rychle se měnících světelných podmínkách, s makrosáňkami dílčí snímky pro stereofotografii prostě nepořídíte.

Řešením je vyfotit oba snímky ve stejný moment.

     Stereofotografové vyrábí a používají různé konstrukce k sesazení dvou fotoaparátů tak, aby středy jejich objektivů měly potřebnou rozteč.
Do terénu a pro výpravy za orchidejemi nepříliš skladné.

Zvolil jsem výrazně jednodušší variantu:

Starou stereopředsádku Zeiss,

vyráběnou před zhruba půlstoletím závodem Carl Zeiss Jena v někdejší NDR. Nasazená na rovněž historickém objektivu Tessar 50 mm f/2,8 a celek připojený přes adaptér z Číny na "bezzrcadlovku" Sony A7.

     Stereopředsádka má v sobě soustavu zrcátek, jež vykreslí na snímači dvojici malých fotografií, vzájemně pootočených o potřebný úhel. Předěl mezi nimi, stejně jako rohy a okraje, je neostrý, ztmavený, s nepřirozenými barvami. Což vůbec nevadí. Pro finální stereofotografii se okraje dílčích snímků ořezávají.
     Každý dnešní digitální fotoaparát má dostatečné rozlišení na to, aby snímek i po ořezu stačil pro kvalitní tisk.

Výhody stereopředsádky:

• Sešroubovaná dohromady s objektivem a adaptérem tvoří jeden celek. Velký asi jako běžný fotografický makroobjektiv.
• Dopředu lze našroubovat UV filtr (chrání optiku předsádky, snadno se čistí) a před něj běžnou plechovou sluneční clonu.
• Nasazování na fotoaparát je stejně rychlé jako výměna běžného objektivu.

Nevýhody stereopředsádky:

• Jde o historickou fototechniku, kterou je možno koupit jen v bazarech či na inzerát. A dá to trochu víc shánění.
• Je určena jen pro fotografování blízkých motivů (zaostřovací vzdálenost 0,15 - 2 m). Což při velikosti evropských orchidejí není problém.
• Místo posunu využívá stereopředsádka malé natočení, každý snímek v trochu jiném úhlu. Výsledné obrázky mají lehoučce deformovanou perspektivu. Pokud nebudete fotit přímo milimetrový papír, nejen, že to nebude vadit, ale vy si toho ani nevšimnete.
• Závit pro našroubování na objektiv je 40,5 mm. Objektivů s tak malým předním filtrzávitem není mnoho.
• Ohnisková vzdálenost objektivu by měla být 50 mm pro fullframe, tedy fotoaparát se snímačem velikosti kinofilmového políčka. Pro menší APS-C snímač je potřeba kratší ohnisko, okolo 33 mm.

Pár postřehů z praktického používání v terénu:

     Je potřeba zapomenout na slušné fotografické vychování typu práce s malou hloubkou ostrosti pro odpíchnutí hlavního motivu od pozadí. Pro stereofotky se cloní brutálně na f/16 nebo f/22.
     Stativ a dálková spoušť (kabelová, infra, rádiová) je víceméně nutností. Proč? Jednak při zaclonění vychází občas i dost dlouhé a z ruky neudržitelné časy. Za druhé je třeba opravdu dobře volit kompozici. A to lze ideálně sledovat na zadním displeji v režimu živého náhledu.
     Mezi fotoaparátem a fotografovanou orchidejí je třeba "uklidit". Což neznamená "management typu koloušek" alias kompletně vyrvané vše krom vlastní rostliny. Pozornost je třeba věnovat maličkostem.
     Velice rušivě budou působit rozostřená stébla či větvičky blízko před objektivem. Na rozdíl od běžné fotografie se tady na proostřování nehraje. Problém obvykle zjistíte až doma při zpracování.
     Pozor na odlesky světla na přední části předsádky. Seberou kontrast a pokud je jeden snímek z dvojice výrazně méně kontrastní, nejde to napravit zpracováním.
     Pokud fotoaparát umí formát "raw", využijte toho. Jde s ním podstatně víc kouzlit při zpracování.
     Pečlivě nastavte vyvážení bílé. Ušetří to hodně času při pozdějších úpravách snímku. Stereofotografie neklade žádné zvláštní nároky na ostrost snímku (naopak celkem dost odpustí), ale nesprávné barvy působí velice rušivě.

A pár slov ke zpracování:

     Snímek vyvolejte v počítači stejně jako ostatní běžné fotografie. Upravte jas, kontrast, vyvážení bílé, saturaci barev atd. Nevšímejte si rozostřených či tmavých okrajů, půjdou pryč.

     Dílčí snímky je třeba oříznout, zmenšit a sesadit. Jednoduché, pokud vládnete Photoshopem jako profesionální grafik.

Pro nás ostatní je tu naštěstí skvělá alternativa zdarma.

Program StereoPhoto Maker,

ke stažení na: http://stereo.jpn.org/eng/stphmkr/.

     Není lokalizovaný do češtiny, ale anglická verze je celkem jednoduchá a intuitivní, se znalostí základů angličtiny, výpomocí Google překladače a chvilky zkoušení byste neměli mít problém.

     V SPM lze udělat kompletní zpracování stereofotografie. Od načtení zdrojového dvojsnímku (nebo dvojice snímků) přes jejich sesazení do správné vzájemné polohy, ořez a sjednocení barev.

     Výstupem může být rovnou hotová stereokarta k tisku.

     Nebo dvojice upravených, ořezaných a na správnou velikost zmenšených snímků pro sesazení v jiném programu. Pak doporučuji jako výstupní formát vybrat tif, je lepším podkladem pro další zpracování než jpg.
Osobně exportuji dvojici tif snímků a výslednou kartu skládám v Affinity Photo.

     Hotovou stereokartu stačí nechat vytisknout.
A poté buď zašilhat, nebo si pořídit stereokukátko.

     Stojí to za to.
"Placatá prostorová" fotografie je dnes stejně okouzlující jako před stopadesáti lety.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
221612219
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace