Jak se fotí… okrotice červená, nepřístupná lesní kráska
Ze tří středoevropských okrotic si červená určitě zaslouží několik nej přívlastků: Nejkrásnější, nejvzácnější, nejpozdnější..... Nejhůř k nalezení, nejneochotněji pózující, nejnáchylnější k přeexponování.....
Za červenou okroticí se chodí tak jako za vznešenou, nádhernou a tajemnou paní.... citlivě, tiše a s pokorou. Nedává se napoprvé či napodruhé...
V mém fotoarchivu červená okrotice dlouhou dobu chyběla. Buď jsem propásl vhodný čas nebo nebyl na správném místě. Až letos.... Díky radám kamarádky Lenky jsem věděl kam se v Českem krasu vydat. Na pomoc jsem si přibral mykologa Václava a Radanu kterou též zajímají houbičky, byť k trochu jiným účelům.
Pozdním odpolednem počátku prázdnin stoupáme dubohabrovou bučinou a pod korunami stromů ve zlatozelené mozaice slunečních skvrn pátráme po růžových květech. Dlouhou dobu marně. Červené okrotice jsou samotářky, málokdy je lze potkat ve skupinkách.
Až nad údolím na samé hraně svahu nachází Radana polehlou lodyhu se třemi rozvitými květy a kousek opodál menší jednokvětou rostlinu. Závěrky začínají cvakat a naplno se ukazuje že růžové krásky jsou spíš malé dračice rozhodnuté neprodat svůj portrét levně. Schované v přítmí lesa cení své široce rozevřené tlamičky květů a neustále se komíhají v sebemenším vánku. Když už je polechtá pruh slunečního světla, v tu ránu se okvětní listky rozsvítí spoustou přepalů. A vánek ne a ne ustat, spíš sílí. Plním paměťové karty gigabajty dat ale s nedobrým pocitem že výsledek bude o náhodě. Cestou zpět potkávame skupinku šesti krásně kvetoucích rostlin. Jak to že jsme je předtím přehlédli? Světla bohužel ještě ubylo, větřík zesílil a fotografování se nedaří... Výsledky doma nepotěšily - minimum ostrých snímků a z nich žádný který by se mi opravdu zamlouval.
Podruhé do stejné řeky sice vstoupit nelze ale do stejného lesa ano. Červená okrotice mi nedávala spát a tak o pět dnů později znovu odpoledne stoupám zalesněným svahem. Šestice červených krásek čeká ve stínech lesa, tu a tam je pohladí pruh slunečního světla. Je vedro ale téměř bezvětří, podmínky daleko příznivější než minule. Zplavený shazuji propocený fotobatoh a přemýšlím odkud a jak fotografovat. Chci zachytit růžovou krásu květů i jemné stříbřité ochmýření, to vše na pozadí tmavého lesa. Pruhy světla putují sem a tam, dlouho se rozhodovat nejde.
Nasazuji svůj oblíbený micro Nikkor 105/2,8 VR, otáčím stativovou tyč abych mohl fotografovat těsně nad zemí a pak už se jen různě sem tam plížím podrostem. Musím být opatrný, kolem rozkvetlých lodyh se tu a tam derou za světlem další lístečky mladých, ještě nekvetoucích okrotic.
Fotím z několika stran a různých úhlů a když se slunce sklání k západu, balím výbavičku s dobrým pocitem.
Výsledkem je fotografie se kterou jsem doopravdy spokojený, ostatně posuďte sami:
Cephalanthera rubra, okrotice červená - CHKO Český kras - Cephalanthera rubra, okrotice červená, lodyha s květy fotografovaná v protisvětle.<br/>Bučina na Herinkách, Jánská, NPR Karlštejn, CHKO Český kras.
Snímek pořízen 4.7.2013
