Antireflexní vrstvy objektivů a jejich značení
Antireflexní vrstvy (antireflexy) je způsob povrchové úpravy optických členů s cílem minimalizovat nežádoucí odlesky na optice (rozhraní sklo-vzduch), které zapřičiňují zejména ztrátu kontrastu.
Podle umístění mluvíme o vnějších (na vnějším povrchu přední či zadní čočky) a vnitřních (uvnitř objektivu - tam kam se dá dostat jen při demontáži). Vnější antireflexy bývají obvykle s tvrzenými vrstvami a tedy odolnější proti poškrábání (nicméně nevydrží vše....poškození včetně podření při čištění "cleaning marks" jsou poměrně častý jev). Vnitřní antireflexy bývají často daleko měkčí a méně odolné, k jejich poškození v extrémním případě (např. Primoplan 58/1,9) stačí jen přejet nešetrně štětečkem.
Staré fotografické objektivy minulého století do počátku druhé světové války v naprosté většině nemívají antireflexní vrstvy vůbec. Dá se s nimi fotit i dnes, často kreslí až překvapivě ostře ale zejména složitější konstrukce (double gauss - například dialyty) se obvykle hodně nemají rády s protisvětlem. Sluneční clona nutností. Složitější optické konstrukce (například Dagory nebo Angulony) využívaly pro snížení počtu rozhraní vzduch-sklo a tedy zlepšení kontrastu dva páry tří stmelených čoček. Je to jedna z mála optických konstrukcí bez antireflexů, které "neduchují" kolem kontrastních hran. Dalším často užívaným typem optického designu byly Tessary a Sonnary - kvůli jednodušší konstrukci a menšímu počtu přechodů vzduch-sklo.
Antireflexní vrstvy (jednoduché) se začaly používat zhruba za druhé světové války (před ní během třicátých let omezeně u optiky pro vojenské účely) a v poválečných letech jimi byla opatřena většina běžných fotografických objektivů významnějších ruských a německých výrobců. U jednoduchých antireflexů obvykle bez nějakého specifického označení v názvu.
Násobné antireflexní vrstvy se začaly používat v padesátých až šedesátých letech, obvykle s dovětkem v označení objektivu.
U německých objektivů Carl Zeiss Jena nesly vylepšené objektivy označení "T" (=Transparentz). Počet antireflexních vrstev mohl u různých konstrukcí být různý. "T" neznamená nějaký přesně daný konstantní počet antireflexních vrstev ale vlastnost celého objektivu - s tímto označením musel propouštět minimálně 80% světla. U jednodušších konstrukcí (triplety např. Tessary) k tomu stačil menší počet antireflexních vrstev než u složitějších (Biotary).
U Zeiss objektivů západoněmecké provenience (Zeiss Oberkochen) a současné Zeiss produkce lze najít objektivy označené "T*" (velké T s hvězdičkou). Podmínkou pro toto označení je propustnost světla minimálně 90%, docílená vícenásobnými antireflexními vrstvami.
U objektivů Meyer-Optik Görlitz se vylepšená antireflexní úprava značí písmenem "V" (vergütet). Optické vlastnosti takto značených objektivů jsou lepší než bez "V". Častou nectností je ale citlivost vnitřních antireflexů jež u některých objektivů jsou až neskutečně měkké a citlivé. Z vlastní zkušenosti tvrdím že i vnější antireflexy Meyer objektivů nejsou často žádný zázrak odolnosti a například najít "bokehmonster" Orestor 135mm bez "cleaning marks" chce notnou dávku štěstí.
Označení "MC" (Multi-Coated) znamená vícervrstvou antireflexní úpravu, začala se používat v sedmdesátých až osmdesátých letech u většiny světových výrobců a dodnes je standardem.
Ruské objektivy s vylepšenými antireflexy (od padesátých let) měly označení "Π"(písmeno pí řecké abecedy) nebo v exportní verzi "P", zkratka od slova "prosvetlenije". Označení bylo obdobou německého "T" u Carl Zeiss Jena.
Pokud se u ruského objektivu najde písmeno "T", většinou se nevztahuje k antireflexům ale označuje objektiv pro televizní kamery.
"MC" označení - viz výše.
Stručné shrnutí:
-Po druhé světové válce obvykle jednoduché antireflexy.
-V padesátých a šedesátých letech vylepšené antireflexy, v DDR značené "T" nebo "V", v Zeiss Oberkochen i "T*". U ruské produkce "Π" nebo "P".
-Od sedmdesátých až osmdesátých let vícenásobné antireflexní vrstvy, u naprosté většiny výrobců značené "MC".
A závěr: Obecně platí že čím lepší antireflexy, tím kontrastnější obraz a lepší chování v protisvětle. Což neznamená zahodit všechna starosklíčka bez "T", "V", "Π" nebo MC. To, co bylo dříve chybou, se v dnešní době převažujících precizních a řezavě ostrých moderních objektivů stává často vítaným zpestřením fotografií.
Ať vám duhy, paprsky a ohnivé kruhy jdou :-)
Serapia lingua, serapie - Pancolar Electric 50/1,8 - Gargáno, Italy - Serapia lingua, serapie, kvetoucí rostlina v ranním protisvětle, fotografovaná plně odcloněným starým manuálním objektivem Pancolar Electric 50/1,8. Pastvina s občasnými škrapovými skalkami na západním úbočí masivu Monte Sacro, vlevo od silničky vedoucí do agroturistické usedlosti Monte Sacro. Monte Sacro, Gargáno, Italy. Snímek pořízen 20.4.2015.
Pokud je mi známo, lze antireflex dostat dolů třeba mechanicky leštěním.
Problém je ovšem s novým antireflexem. Originálně byly antireflexní vrstvy napařované při výrobě čoček.
Dodatečně lze antireflexy obnovit ale... jednak je to nutno nechat udělat ve specializované firmě a draze zaplatit (toto opravdu není práce pro domácí kutily) a za druhé takto nanesený antireflex má nižší odolnost a také poněkud jiné optické vlastnosti. Prostě je to nouzovka, která se vyplatí jedině u velmi vzácných a drahých objektivů.