Jak a čím prohlížet stereofotografie

     Rovnou předesílám, že se v následujícím textu budu věnovat jen prohlížení klasických papírových stereofotografií tvořených dvojicí snímků. Opomíjím anaglyfy, diapozitivy i stereofotografie na skleněné desce, předchůdce to diapozitivů.

     Dvojice snímků, vyfocených ze dvou míst navzájem posunutých o vzdálenost odpovídající rozteči lidských očí (zhruba 6,3 cm), je asi nejstarší formou stereofotografie.

Nejjednodušší metodou prohlížení je umět se správně podívat na papírovou stereokartu s obrázky.
Jde o to dívat se jakoby skrz obrázky do dálky. Cílem je vidět levým okem levý obrázek, pravým pravý. Podaří-li se vám to, mozek si informace spojí a vy uvidíte obrázek trojrozměrný. Mně osobně se toto bez pomůcek nikdy nepodařilo ... a co vím, nejsem v tom sám, takže nedaří-li se, nezoufejte.

Neoriginálně si k tématu dovolím parafrázovat krásnou stať z jedné prastaré knížky Dr. Součka (Fotografujeme na cestách):
Když Buddha jednou přišel k řece, uviděl tam meditovat starého poustevníka. Zeptal se ho: "Čeho jsi léty odříkání dosáhl?"
"Ó vznešený, po dvaceti letech meditací umím přejít řeku po vodní hladině."
"Pošetilče! Vždyť převoz stojí jen pár drobných!"

Ponaučení: Stereo kukátko také...

     

Stereokukátka čili stereoskopy
jsou zařízení osazená dvojicí čoček, která umožňují prohlížení dvojic stereo obrázků.
V angličtině se nazývají "stereoskop", v němčině "stereobetrachter". Lze je členit do několika skupin podle provedení (zrcátkové...), konstrukce (můstkové, klasické...) či velikosti stereokaret (6x13 cm, 9x18 cm), se kterými pracují.

Historické velké stereoskopy klasického provedení.
Vyráběné už koncem devatenáctého století. Kukátka s "brýlemi" pro obličej s dvojicí hranatých čoček, vykrojením pro nos, rukojetí naspod a dopředu trčící lištou, zakončenou posuvnou příčnou lištičkou s drátěnými držáčky pro vlastní stereokartu. Podélná lišta bývala někdy ze dvou dílů a stereoskop pak skládací.
Obrázky se lepily ve dvojicích na kartonové podložky - někdy bílé, často ale černé nebo šedé barvy. Karta mívá šířku do 18 cm, vlastní obrázky bývají téměř čtvercové, obvykle o straně 7-8 cm.
Historické stereokarty jsou k vidění v mnoha verzích. Některé poskytují skvělý prostorový obraz, u jiných není prostoru ani náznak. Osobně si myslím, že mnoho starých "stereofotografií" jsou v reálu jen dvojice naprosto identických snímků, nalepené vedle sebe. U takových pak lze stáčet oči sebelépe - a prostor nikde...
Velké stereoskopy jsou dobře použitelné, jen, pro dnešní dobu malých bytů, trochu neskladné.

     

Obrovskou skupinu tvoří stereoskopy pro asi nejrozšířenější formát papírových stereokaret o šířce 13 cm.
Obvyklý rozměr býval historicky 7x12 - 7x13 cm, s vlastními obrázky tvaru téměř čtvercového, o délce strany 5,5 -6 cm. Obrázky bývaly sesazené buď těsně vedle sebe nebo s různě velkou (několikamilimetrovou až zhruba jednocentimetrovou) mezerou uprostřed.
Nejstarší karty tohoto provedení mám už z období třicátých let minulého století. Opět platí již výše zmíněné: U některých karet je prostorový dojem perfektní, u jiných téměř žádný...

Stereoskopy pro formát 9x13 cm jsou nejrůznějších a občas i velice zajímavých konstrukcí.
Nekladu si za cíl představit všechny a vybírám jen některé typy:

  • Nádherná jsou kukátka odvozená od výše zmíněné klasické konstrukce velkých stereoskopů, vyráběná na počátku minulého století. S menšími rozměry zmizel brýlovitý lem po obvodu a byl nahrazen kruhovými obrubami okolo vlastních čoček. Čočky jsou kulaté, nikoliv hranaté. Lištička s držákem se změnila v rámeček s drážkou, do které zapadne okraj stereokarty. Přibyl mechanismus pro posun zadního rámečku v podélném směru, sloužící k ostření.
    Přední část s okuláry i zadní rámeček bývají často sklopné a spodní rukojeť odnímatelná, celek je tedy velice skladný.
    Osobně mám toto provedení vůbec nejraději. Překrásný design, stereoskop se výborně drží, velikostí a váhou je tak akorát, nenamáhají oči, skvěle lze prohlížet veškeré stereokarty a prostorový dojem prostě úžasný. Velice nesnadno se shání, v aukcích či starožitnictvích se tento stereoskop ukáže opravdu vzácně a nebývá levný.
         
  • Zejména ze třicátých a čtyřicátých let pochází celokovové skládací stereoskopy strohého vzhledu ve tvaru obdélníkové, relativně ploché krabičky se dvěma okuláry na vrchní ploše. Uvnitř byl uložený obdélníkový rámeček, spojený s vrchní částí většinou nůžkovitě zkříženými plochými lištami. Lišty sloužily k přibližování či oddalování rámečku od okulárové části a tím ostření stereofotografií. Celek býval obvykle buď lakovaný černou vypalovací barvou nebo potažený černým plátnem. Spojovací lišty nůžkového mechanismu se vyráběly někdy také černě lakované, jindy z leštěného stříbrného kovu.
    Celkem skladné provedení, spolehlivé, slušná optika. Design neurazí ani nenadchne. Základ je železný, pod vypalovací barvou může rezivět a pak se barva loupe. Není to tragédie, na funkčnosti neubírá a jde jen o estetický neduh. Přední díl s okuláry bývá někdy naprasklý, zvláště kolem kratších hran či rohů.
         
  • Po válce v padesátých a šedesátých letech dvacátého století se velké obliby a rozšíření dočkalo skládací kapesní provedení Zeiss "Aerotopo". Přední, plochá pochromovaná část byla obdélníkového tvaru, s kulatými čočkami a s obloukovitým vykrojením pro nos uprostřed spodní hrany. Zahnuté okraje kratších stran přidržovaly výklopné bočnice ve tvaru hranatého písmene "U". Bočnice byly vyrobené z pochromované kovové kulatiny, na koncích opatřené několika zářezy. Konce se zasunovaly do otvorů zadního, černě lakovaného kovového rámečku. Přibližování či oddalování zadního rámečku sloužilo k ostření - podle toho, zda se rámeček zaklesl do bližšího či vzdálenějšího ze zářezů na koncích kulatých bočnic.
    Řešení vpravdě kapesní, po složení velice ploché. Design strohý, stříbrný chromový vzhled. Optika Zeiss kvalitní. Za méně praktické pokládám ostření posunováním zadního rámečku po kulatých bočnicích.
    Pozor při případném nákupu. Větší část porůznu (Aukro, eBay...) prodávaných Aerotopo stereoskopů postrádá zadní černý rámeček. Dle ilustrací by mělo jít vyklopit bočnice, nastavit coby nožičky a celek postavit na stereofotografie, položené na stole. Teoreticky to lze ...ale co když stereofotografie pro správné zaostření bude potřebovat umístit o něco blíže k okulárům...?
    Samozřejmě i Aerotopo bez rámečku se dá k prohlížení dobře používat, jen je třeba jednou rukou držet přední část s okuláry u obličeje, druhou rukou přibližovat stereokartu. Dá se to...
         
  • Papírové skládací stereoskopy.
    Produkt moderní, levné a spotřební doby. Laciné, skladné, při slušném zacházení i celkem trvanlivé. Tradiční výrobce je například firma Loreo. Stereokarta se drží v ruce, ostří se jejím přiblížením či oddálením od stereoskopu. Výhodou je, že stereoskop lze použít pro prohlížení více typů stereo obrázků: Tištěných, na displeji mobilu či tabletu, na PC monitoru...
    Jako první stereoskop určitě stačí - a když vás stereofotografie chytne, lze si vždy pořídit něco lepšího.
         
  • Plastové stereoskopy typu "lorňon".
    V podstatě jen plochý brýlovitý kus plastu s rukojetí. Levné a skladné řešení. Čočky bývají obvykle též z plastu. O trochu bytelnější než papírové stereoskopy. Vlastnosti a způsob používání jsou obdobné jako u papírových kukátek.
         

     

Kromě papírových stereokaret se, zvlášť pro rychlou kontrolu v terénu, dá s výhodou využít i displej lepšího mobilního telefonu. Mnoho fotoaparátů umožňuje pořízený snímek do mobilu přímo přenést. K prohlédnutí pak stačí jen levný stereoskop. A vůbec nevadí střední rozostřený předěl, oko a hlava si to přeberou.

     

     

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
22711819
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace