Jak jsem se ke stereofotografii dostal...

     Stereofotografie ... slovo tak trochu vonící starými dobrými časy, kdy o svátcích pánové v elegantním obleku a dámy ve svátečních šatech chodili do kostela a odpoledne korzovat po promenádách, kdy neděle byla dnem odpočinku. Kdy neexistovala televize, internet ani Facebook a lidé spolu mluvili z očí do očí...

     

Cypripedium calceolus, střevíčník pantoflíček - stereo kartaCypripedium calceolus, střevíčník pantoflíček - stereo karta - Karta se stereofotografií kvetoucího střevíčníku pantoflíčku (cypripedium calceolus). Určeno k vytištění ve formátu 10x15 cm. Otevřete obrázek v novém okně, uložte, neměňte velikost!

     

Osobně mi to slovo připomínalo dětskou návštěvu v Národním technickém muzeu, s divným kukátkem a světem, co najednou nebyl jen obrázkem.
A Meoskop se stereokotoučky maličkých diapozitivů ve dvojicích, kde se prostorové obrázky měnily mačkáním páčky.

     Hezké vzpomínky ...ale že bych se do stereofotografie pouštěl sám, mne nikdy nenapadlo. Spolehlivě odrazovaly pojmy jako "stereoskopická báze", "stereoskopické okno" a další, s podivnými výpočty a (zdánlivě) složitými pravidly... A tak jsem se věnoval jiným oblastem fotografie, učil se klasickému a později digitálnímu fotografování, dokumentoval přírodu, orchideje, netopýry...až...
     ...až mi jednou pan doktor David Průša ukázal svou papírovou fotografii se dvěma obrázky divokých orchidejí vedle sebe.
Sám jsem v té době fotografoval orchideje nejraději teleobjektivem. Tak aby krásně vynikly ostré rostliny na měkce mlžném pozadí. Ostatně takto rád fotografuji dodnes.
To, co bylo na dvojobrázku pana doktora, vypadalo, jako když dítě cvaká levným kompaktíkem s pevným ohniskem. Chaos kytek, trávy a listů, všechno ostré až stydno ...a v té změti se ztrácely květy orchidejí, sotva je poznat bylo...
Podíval jsem se nabídnutým kukátkem - a zůstal paf. Směsice se poskládala, obrázek získal další rozměr, řád a z trávy najednou plasticky vystoupily nádherné kvetoucí orchideje...

Stačil jeden pohled a byl jsem lapený.

     Několik roků jsem si hrál s fotografováním stereo snímků metodou posunu fotoaparátu na makrosáňkách o standardní vzdálenost lidských očí, čili 6,3 centimetrů. Nebylo to špatné, ale některé problémy se řešit nedaly. Například fotografovat ve větru či za rychle se měnících světelných podmínek. Dvojice pak vycházely stylem "každý pes jiná ves", rozdílná poloha listů či květů komplikovala skládání ...nebylo to zkrátka úplně ono.
A pak jsem sehnal stereopředsádku. Promítnutí obou obrázků do jednoho snímku předešlé problémy vyřešilo ...ale přineslo nové: Najít optimální objektiv, poradit si s ořezem středové části (neostrý předěl obou snímků) i rohů (vinětace). Naštěstí nárůst rozlišení digitálních snímačů a stále lepší možnosti zpracování dovolují dosáhnout s moderní technikou výborných výsledků. I po nutném ořezu zbývá dostatek plochy obrázků.
     Pravověrný stereofotograf nejspíš nad předsádkou ohrne nos a (správně) poukáže na to, že vzniklé obrazy jsou zatížené určitou deformací. Ano, paprsky světla, vstupující do předsádky a pokračující objektivem nejsou zcela rovnoběžné. Ale...vzniklá deformace je relativně nepatrná a okem v podstatě nepozorovatelná, obzvlášť u fotografií s přírodními náměty. Obrovskou devízou pak je pohotovost, skladnost a možnost fotografovat i ve větru či při komplikovanějším osvětlení. A tyhle výhody pro mne jasně převažují.

     Dnes používám fullframe "bezzrcadlovku" Sony A7 s adaptérem pro M42 závit, historický hliníkový Tessar 50/2,8 se stereopředsádkou někdy z padesátých či šedesátých let minulého století. Pořízený dvoj-snímek upravím v editoru Capture One 9 a dále rozděluji, sesazuji a ořezávám v perfektním volně šiřitelném !!! (freeware) programu StereoPhoto Maker. Dvojici hotových obrázků pak skládám na výslednou kartu ve skvělém fotoeditoru Affinity Photo od společnosti Serif. Z něho vyexportuji výsledné karty pro tisk, upravené na běžný formát fotografií 10x15 cm. Hotové tisky lze volitelně oříznout na šířku 13 cm, což je rozměr karet do nejrozšířenějších klasických stereoskopů. Preferuji tedy klasickou dvojici snímků, z nichž na každém je motiv snímaný pod trochu jiným úhlem.
Vyhýbám dnes dosti módním anaglyfům pro prohlížení červenomodrými brýlemi, osobně se mi nelíbí jejich zkreslování barev.
A pro prohlížení je mým nejoblíbenějším stereoskopem francouzská klasika Omnium z období někdy kolem roku 1910...

     Speciálně a systematicky se věnuji zejména dvěma svým stereofotografickým projektům:
netopýrům a divokým evropským orchidejím.

Takže: Vítejte v mém 3D fotosvětě :-)

     

     

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
1141454
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Ivan
:-) Vynikající
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace