Kafe na cestách (nejen) divočinou, část 1. – „Drip it“ káva ve filtru
„Drip it“ káva ve filtru – tudy cesta fakt nevede
S přibývajícím věkem se stávám závislákem na dobré kávě. To jest pravé kávě (na experimenty s trampskými náhražkami z pražených žaludů jsem asi fakt už starý), čerstvě, nebo alespoň relativně čerstvě namleté a ne-instantní.
Připravit si ji doma je snadné. Ale když se dobré kávy nechci vzdát ani mimo domov, bylo třeba leccos vyzkoušet. Pokud tedy na cestách nemíníte zůstat jen u tradiční české příšernosti zvané „turek“, třeba se vám mé postřehy hodí.
Moje představa?
Nechci s sebou vláčet zbytečnosti. A nechci v přírodě zanechávat jakýkoli nepatřičný odpad. Takže má ideální vize udělátek pro přípravu kávy znamená zhruba tohle:
- Neprodukují zbytečný odpad (takže žádné plasty - ani „bio rozložitelné“ či „kompostovatelné“).
- Co nejlehčí a nejskladnější.
- Rychlá příprava.
V tomto prvním povídání se věnuji způsobu, který jsem sice vyzkoušel, ale rozhodně už víckrát nechci používat. (A proto u tohoto článku nemám ani fotku popisovaného produktu – nehodlám podpořit výrobce této zvrhlosti nákupem byť už jen jediného dalšího kusu.) „Drip it“ je krajně nešetrný k přírodě a také nezajímavý výsledkem:
Papírové jednorázové filtry předplněné kávou (typ „Drip it“).
Produkt líné dnešní doby a naprosto odstrašující řešení.
Papírový sáček (tedy ke všemu nikoli čistý papír, nýbrž s přídavkem další chemie – proti rozmočení) předplněný namletou kávou. Který se posadí na hrnek a prolije horkou vodou.
Vzhledově něco jako čajový sáček, po stranách s tužšími kartonovými křidélky. (Podobnost s jinými výrobky s křidélky jen náhodná…?)
Každý jednotlivý sáček zabalený sólo v plastovém obalu. A sada plastových obalů ještě v papírové krabičce.
Plastový obal roztrhnete, z papírového sáčku s namletou kávou odtrhnete vršek, rozložíte do tvaru krychle bez víka a křidélka „zašprajcnete“ o okraj hrnku. Pomalu zalijete vroucí vodou a necháte ji protéci do hrnku. Rychlé, pohodlné ale…
Moje hlavní výhrada? Spousta naprosto zbytečného odpadu.
Všechno s sebou, nejdřív před použitím a poté použité, stále ponesete po celou cestu.
Konkrétně:
- Krabička patří do papírového odpadu (ale tu můžete alespoň venku použít k rozdělání ohně).
- Plastový obal do plastového odpadu.
- Použitý papírový filtr do komunálního odpadu.
- Jen samotnou vylouhovanou kávovou sedlinu lze celkem bez výčitek venku vyklepat k nejbližšímu keři.
Udržitelnost tiše brečí kdesi daleko vzadu za vámi.
Protože i když všechno správně roztřídíte, pořád zůstává už při produkci toho všeho jednorázového nesmyslného obalování (navrstveného přes samotnou kávu) nemalá ekologická zátěž.
Vynásobte vyrobeným množstvím těch sáčků a krabiček - a máte stopu srovnatelnou s tou po tunguzském meteoritu.
Osobní dojem z takto připravené kávy? Slabá, nezajímavá a nijaká – asi jako sliby většiny českých politiků.
Co také chtít dostat z pouhých deseti gramů mletého kávového prášku. Postačí-li vám ke spokojenosti nějaký pidihrnek, asi i tenhle způsob přípravy splní vaše očekávání. Pořád ale zbývá množství plastu, papíru a dalsích zbytečností.
Shrnuto: Minimum chuti, maximum odpadu, naprosto neudržitelná udržitelnost.
Za mne jsem navíc vždycky raději, když u kávy mohu ladit celý postup podle svého. Od volby druhu přes hrubost umletí a množství kávy i teplotu vody na zalití.
Jak na kafe na cestách šetrně – takřka bez odpadu a bez výčitek svědomí –, o tom se dočtete v příštích pokračováních.
Celý seriál:
Kafe na cestách (nejen) divočinou, část 1. – „Drip it“ káva ve filtru
Kafe na cestách (nejen) divočinou, část 2. – vietnamský Phin filtr
Kafe na cestách (nejen) divočinou, část 3. – čínský Mesh filtr